Asi stárnu a začínám mít dementní kecy o tom, co bylo dřív a tak.
Každopádně, neexistuje žádná fotka ani moje, ani mého bráchy a dokonce ani mého druhého bráchy z doby, kdy nám byl méně než (plácnu) rok. Ano, naše maminka měla jednu dobu potřebu nás nechat vyfotografovat - ovšem odehrávalo se to v ateliéru našeho maloměstského fotografa, samozřejmě s patřičnou kulisou - polystyrenovým dortem a svíčkami, jejichž počet ilustroval aktuální věk fotografovaného objektu.
Naše hodná babička je na tom ještě o něco hůře. Vím o fotografii, kterou si pořídila ve svých devatenácti letech, když měla první "trvalou" - a musím přiznat, byla to kočka. (To také vysvětluje, po kom jsem tak krásný já!)
Tento příspěvek ovšem věnuji dobrému příteli, který má slušně nakročeno k solidnímu albu fotografií svého synka - jak by napsala nejedna mediální mrdka z idnesů: "Fotografie formátu 9*13, poskládané vedle sebe, by pokryly plochu poloviny Václavského náměstí. To je 0,00000002970947 plochy Texasu!"